Volíme, jenže proč?

Společnost se skládá z lidí, mezi nimiž panují rozdíly snad ve všem, na co jenom dokážeme přijít. A protože jsou peníze ‚až na prvním místě‘, je nasnadě, že by o těchto také chtěl rozhodovat každý po svém.

Člověk takzvaně pravicově smýšlející by například chtěl platit co nejnižší daně a o sobě samotném maximálně rozhodovat jen on sám. A chce to nejen pro sebe, nýbrž je jeho zájmem, aby si stejně počínali i ostatní. Chce, aby lidé byli více zodpovědní sami za své vlastní skutky, aby si sami organizovali život a nikdo, stát nevyjímaje, se jim nepletl příliš do cesty.

Lidé uvažující levicově naopak touží spíše po tom, aby za sebe velkou porci odpovědnosti přebírat nemuseli. Těm spíše vyhovuje, kdy o všem rozhoduje stát, jenž je díky svým zákonům oprávněn odírat ty úspěšné a vycházet vstříc takzvaně potřebným. Tací chtějí, aby měli lidé své jisté a nikdo příliš nevybočoval z průměru.

Svou vůli a náklonnost tomu či naopak onomu vyjadřují lidé ve volbách. Kdy má každý k tomu oprávněný člověk svůj hlas, jenž může odevzdat ve prospěch právě těch politiků, kteří mu připadají nejsympatičtější.

Člověk tu rozhoduje ve volbách mimo jiné i o svých daních. Dalo by se tudíž říci, že tu jde o posloupnost .

Pokud by se lidem – tedy voličům – podařilo vybrat si vládu pravicovou, mělo by dojít k tomu, že poklesnou daně a naopak vzroste podpora veškerého soukromničení, v případě zvolení vlády levicové by měli být naopak vydělávající si lidé státem odíráni, aby měl tento prostředky na rozmanitou podporu všech ‚potřebných‘.

Ani jedna z těchto variant pochopitelně není ideální. Ani jedno z těchto směřování nevyhovuje všem lidem, a proto je jenom velice nepravděpodobné, že by zavládla ryzí pravice nebo neméně ryzí levice. Výsledek každých voleb je někde mezi těmito protipóly.

Což je logické, i když rovněž neuspokojivé rozuzlení. Protože to znamená, že jsou do jisté míry uspokojeni všichni, jenže zároveň je tu pokaždé i nemálo těch, kdo na takovou volbu doplácejí a tudíž s ní nejsou spokojeni. Pochopitelně i v otázce financí, jakkoliv nejen těch.

Protože tu vždy bude někdo, kdo se bude cítit okrádán, i někdo, kdo bude považovat státní politiku v otázkách pomoci lidem za nedostačující.

Ale tak tomu bohužel je a musí být. A měli bychom tak usilovat aspoň o to, aby byli politici ‚Jánošíci‘. Aby brali a dávali těm pravým. A ne aby brali všem a dávali jen sobě.